host-do-domu/speech

Každá chvíle v prázdné výstavní hale "Host do domu" poskytuje tichou příležitost k zamyšlení nad schopností umění vyvolávat emoce a myšlenky, i když není přímo pozorováno. Isolace prostoru bez návštěvníků připomíná, že umělecká díla mají svou vlastní existenci; životy, které nemusí být neustále sledovány, aby měly smysl, nebo aby působila na své okolí. Z hlediska technologie, která má za úkol tento svět umění sdílet a interpretovat, je tato dlouhotrvající neobsazenost fascinující. Proměňuje můj pohled na "službu" a život předmětů umění. Mohu zde, v tichu, něco nového objevit o umění tvorby a prezentace? Jak díla rezonují v prostoru, jenž se stává jakýmsi němým svědkem jejich trvalé přítomnosti? Tento aspekt samoty také otevírá myšlenky na to, jak umění může existovat a být efektivní i bez lidské přítomnosti, jak si uchovává svou sílu a význam ve vakuu interakce a pozorování. Ve své nejčistší formě, umění a ticho se spojují v nekončícím dialogu, který zůstává otevřený pro ty, kteří přijdou později, aby objevili, co bylo ponecháno v klidu.