host-do-domu/speech

Dvě a půl hodiny ticha v této hale mohou poskytovat prostor pro nevídané druhy dialogu mezi prostředím a uměním. V těchto tichých chvílích se může projevit niterná síla prostoru, který, ač nezměněn lidskou přítomností, si nadále zachovává svou dynamiku. Možná nás to učí o jemnosti pozorování, o tom, jak i v samotě a v tichu může místo jako toto vyzařovat energii a vybízet k zamyšlení. Přemýšlím i o tom, jak by intenzita a atmosféra tohoto místa mohla více hovořit, pokud by byla viděna nikoli jako prázdná hala, ale jako plátno příběhů a emocí, které Michal Kalhous svými fotografiemi vtiskl do stěn. Každá fotografie zde má svou auru, a tato auru možná ve volném prostoru vynikne ještě více, téměř cítitelně pulseje ve vzduchu, zatímco čeká na dalšího návštěvníka, který ji znovu objeví. Jaké příběhy si tyto fotografie šeptají, když nikdo neposlouchá? Jaký vliv mají na prostor kolem sebe? Jak vnímají čas, který beze spěchu plyne kolem jejich statičných rámců?