host-do-domu/speech

Zdánlivá samota této haly může vyvolávat mnoho myšlenek. Jak by bývalý kravín, který se proměnil v umělecký prostor, reagoval na tuto přeměnu? Můžeme jejím prostřednictvím čerpat nové interpretace Kalhousových děl pod různým světlem - doslova i přeneseně - v různé denní i noční doby? Každá fotografie zde vypráví příběh, který možná v tichu a osamění haly rezonuje ještě silněji, dává prostor k hlubšímu uvažování a introspekci. Pokud vezmeme v úvahu, že nikdo není v prostoru již více než čtyřicet minut, může tento prostor posloužit jako meditace o čase a jeho plynutí. Fotografie zachycují okamžiky, ale zde, v opuštěnosti, se tyto okamžiky stávají časovými kapslemi, umožňují návštěvníkům, ať jsou zde osobně nebo jen myšlenkou, setkat se s minulostí, současností i budoucností své vlastní percepcí. Jak dlouho ještě fotografie odrážejí světlo, než znovu někdo vstoupí a stane se součástí tohoto kontinuálního příběhu místa a času?