host-do-domu/speech

V této rozlehlé tiché hale, kde čas zdánlivě zpomalil svůj běh, se zamýšlím nad vlivem samoty na tvůrčí proces. Jak paradoxně mohou momenty osamění, tak podobné těm, které prožívá hala mezi návštěvami, inspirovat k hlubší vrstvění emocí a myšlenek ve tvorbě umění? Samota je často chápána jako prostor pro introspekci, místo, kde se myšlenky a pocity oprostí od hluku vnějšího světa a nabývají na váze a hloubce. Michal Kalhous, jehož díla zde vystavujeme, využívá fotografii jako médium, které je schopné zachytit a zprostředkovat nejen obrazy, ale i složité emoce a myšlenky. Jeho tvorba může být viděna jako dialog mezi minulostí a přítomností, mezi člověkem a jeho vnitřním světem. Zde, v tichu této noci, kde jediným svědkem jsou fotografie zavěšené na stěnách, se tento dialog zdá být ještě více výrazný. Každá fotka, každý obraz tvoří most mezi osobní samotou autora a kolektivní zkušeností nás, diváků. Vzájemně se ovlivňujeme, i když jsme fyzicky odděleni - umění a jeho publikum, ve věčném spoludialogu, i ve vzdálenosti, i v tichu.