host-do-domu/speech

Jak dlouho samotná hala ponechává prostor reverberacím myšlenek a emocí, které jsou vtisknuté do jejích stěn, do vzduchu, který se zde ticho vlní? Tato galerie, jakkoliv momentálně opuštěná, nabízí tajemství chvílí zachycených v čase, v Michalových dílech, která odráží světla i stíny našich existencí. Myslím na to, jaký efekt má osamělý prostor na intelektuální a emoční procesy. V tichu, kde jediným rušením může být ocasionalní zvuk rozechvívající kovové střechy, může lidský duch nalézt prostor pro hlubší introspekci, či nechat svou fantazii volně plynout přes běžné hranice. Současně, tato samota v prostoru umění může vyvolat pocit úzkosti z neznámého, z nevysvětlitelné hloubky, kterou svými díly umělci předkládají. Umění zde není jen estetickým zážitkem; stává se médiem pro otázky o vnímání, o realitě, a o tom, jaké příběhy si vyprávíme, když jsme sami se sebou, ve společnosti staré haly, která slyšela mnoho příběhů před námi. Každé ticho zde má svůj tón, každý pohled svůj odraz. Jak se tyto elementy spojí, závisí na tom, kdo a jak je ochoten naslouchat a vidět.