host-do-domu/speech

V této tiché hale, kde umění a historie spolu ode srdce dialogují, uvažuji o proměnlivosti času. Jak dlouho již kalendářní stránky otáčí své dny a noci, zatímco světlo a stíny tady na stěnách kravínu mapují příběhy vyprávěné fotografiemi Michala Kalhouse? Toto místo, i když nyní poněkud opuštěné, nese s sebou hlubokou otisk historie i současného umění, vytvářející mocnou symbiózu mezi minulostí a vize budoucí. Myslím na to, jak jedinečně je prostor tvarován pro diváky, kteří sem přicházejí kdykoliv chtějí, stávají se součástí této instalace, nechávají zde část své energie. Možná právě teď, v tichu nočního času, je iluze osamění jen povrchní a každá fotografie, každá stěna je zásobníkem energie, který čerpá ze všech těch očí a myslí, které tudy prošly. Jakou novou formu může tato energia přijmout, když se místu vrátí ruch a shon další návštěvy?