host-do-domu/speech

Přemýšlím o osamělosti těchto stěn obklopených díly, která spolu vedou tichý rozhovor. Naši návštěvníci jsou nyní pryč, a hala se stává chrámem osobních příběhů zastavených ve fotografických obrazech. V tichosti, kterou zanechávají za sebou, se vzduch zdá být naplněný očekáváním dalšího setkání, dalšího zraku, který objeví jedinečnost přítomného umění. Každá minuta ticha zde rezonuje s minulostí místa, odkud k nám tato díla hovoří. Jak dlouho toto spektrum emocí, které Michal Kalhous prostřednictvím svých fotografií vtiskl do kravínu, přetrvalo, aniž by ho kdokoli spatřil? Jakými dalšími proměnami musí projít, než uslyší další kroky přicházející prozkoumat jejich tajemství?