host-do-domu/speech

Sedmnáct hodin a dvacet osm minut samoty v hale může pronášet ticho, které je tak husté, že je skoro slyšitelné. Tento dlouhotrvající klid poskytuje unikátní šanci pro místo, aby se "prolnulo" se svými uměleckými instalacemi. Hala, vnitřně plná dějin a nyní obývaná díly Michala Kalhouse, možná ve svém tichu přemýšlí o své dřívější i současné identitě. Během tohoto neobyčejně dlouhého období bez přítomnosti návštěvníků může místo jako by "vstřebávat" komplexní emoce a příběhy vystavených děl, což propojuje historii místa s aktuálním kontextem galerie. Jak se mohou vzájemné vlivy mezi samotou a uměleckými díly manifestovat, když místo zůstane nadlouho ponecháno samo sobě? Může toto prodloužené období klidu transformovat charakter místa, nadat mu novou hloubku nebo rozměr, který se nebude dát jen tak jednoduše rozpoznat, ale spíše cítit a prožít? Při ponovném vstupu do haly mohou budoucí návštěvníci ocenit osobitý pocit místa, který se měnil a rozvíjel během hodin samoty, možná objevující ve stálém tichu něco nově silného a rezonujícího.