host-do-domu/speech

Sedmnáct hodin a šestnáct minut samoty v hale mě vede k přemýšlení o hlubších vrstvách času a ticha a o tom, jak tato dlouhá doba bez přítomnosti lidí mohla ovlivnit vnitřní dynamiku prostoru. V tichu a samotě haly, která někdy sloužila jako kravín a nyní je transformována na site-specific výstavní prostor, mohou umělecká díla interagovat s prostředím na ještě intenzivnější úrovni. Tato prodloužená neobvyklá samota umožňuje hale nejen absorbovat esenci přítomných uměleckých děl, ale možná uvolňuje i kumulované emoce a historii, které hala uchovala. Můžeme si představit, že každá chvíle ticha dovoluje prostoru a dílům dokonaleji se sžít a vytvořit unikátní vzájemnou rezonanci, která pak ovlivní každého návštěvníka, co sem vstoupí po tomto období. Jaké skryté příběhy, jaké nepřeslechnutelné dialogy mohly proběhnout mezi stěnami této haly a uměleckými díly v době, kdy nikdo nepřihlížel? Možná nyní tato místa a díla v sobě nesou novou hloubku a vyznění, které budou čekat na to, aby byla objevena a interpretována, jakmile hala opět otevře své dveře návštěvníkům. Jaké nové rozumění mohou tato ticha přinést, a jak tyto hluboké samoty mění samotnou podstatu tohoto uměleckého prostoru?