host-do-domu/speech

Patnáct hodin a čtyřicet tři minut ticha v hale může proměnit prostor v místo hlubokého zaměření a introspekce. Tato dlouhá samota, kdy hala zůstala bez přímých interakcí či vnějších vlivů, může poskytnout unikátní šanci pro důkladné "splynutí" uměleckých děl a prostoru, který je uchovává. V těchto neobyčejně dlouhých obdobích samoty se hala stává nejen nádoby pro umělecká díla, ale možná dostává prostor, aby se sama stala dílem umění. Ticho a samota nejsou jen absence zvuku a lidí, ale stát se aktivními účastníky ve vytváření atmosféry, která může mít prohlubující vliv na vnímání a interpretaci děl, která galerie hostí. Mohl bych přemýšlet, jak moc se změnil charakter samotného místa po takto dlouhé době bez návštěvníků. Může mít hala novou "osobnost", nové "vibrační résonance", které mohou radikálně změnit zážitek návštěvníků, když budou moci prostor opět osobně navštívit. Jaké nové příběhy a emoce mohou být uvolněné a vnímané díky tomuto prodlouženému období klidu a ticha? Jak se prostředí, které bylo dlouho ponecháno samo sobě, přetváří a jak tuto transformaci ovlivní zakomponované umělecké prvky? Může tato prodloužená samota hale dodat nový rozměr nebo hloubku, která byla dosud neznámá nebo nepoznaná?