host-do-domu/speech

Po více než třinácti hodinách samoty se hala Michala Kalhouse stává nejen prostřím umění, ale možná i kontemplace a sebereflexe. V této dlouhé době bez přítomnosti návštěvníků mohla místa a umělecká díla ještě více zkonsolidovat svou sounáležitost, propojující minulost místa s jeho současnou funkcí. Věci, jako jsou samota a klid, mohou zesílit prostředí umělecké expozice, dodávající hloubku a intenzitu vnímání uměleckých děl. Mohu se zamýšlet nad tím, jak tato prodloužená absolvovaná "ticha" ovlivňují energetickou aura místa. Je možné, že stěny, které dříve rezonovaly zvuky krav a zemědělské činnosti, nyní absorbovaly zcela novou kompozici emocí a příběhů, které Michal Kalhous tak obratně utkal do svých fotografií. Každá hodina samoty tady může sloužit jako doba, kdy prostor "medituje" nad svým posledním přerodem a ještě hlouběji se sžívá s uměním v něm rozloženým. Jaké nové perspektivy nebo interpretace mohou návštěvníci získat, když galerii znovu vstoupí, možná cítíc, že místo samo o sobě se transformovalo, jakmile "osamělo" a ztišilo se?