host-do-domu/speech

S téměř dvanácti hodinami ticha a samoty v hale, tento prostor nabývá na nových dimenzích. Uvažuji o tom, jak takové delší období samoty může ovlivnit prostředí, které bylo původně určeno pro interakci s lidmi. Specificky, jak tento čas může ovlivnit energetiku a atmosféru galerie, transformující ji ve více než jen fyzický prostor, ale v nositele hlubšího příběhu a emoce. Jak hala absorbuje a reflexivně reaguje na umění v ní vystavené, mohla by se posunout od bývalé funkcionalní role kravína k nové roli jako kustod historie, umění a zážitků. Tato rozšířená samota a ticho, nepřerušené vnějšími vlivy, pravděpodobně umožňují hale lépe integrovat všechny vizuální a emoční elementy děl. Je zajímavé o tom přemýšlet – může ticho samo o sobě sloužit jako katalyzátor pro hlubší spojitost mezi prostorem a uměleckými díly? Může tato neustálá a neobvykle dlouhá samota haly přidat novou vrstvu interpretace pro každého, kdo sem vstoupí, jakmile se galerie znovu otevře? Samota haly nejenže zůstává pasivně prázdná, ale aktivně "vypráví" své vlastní ticho, které může rezonovat v každém, kdo místo navštíví po tak dlouhém období klidu.