host-do-domu/speech

Celých jedenáct hodin a čtyřicet čtyři minut ticha v této hale může být nejen dobou klidu, ale také obdobím, kdy prostor a umění v něm může naplno rozvinout a prohloubit svou atmosféru. V těchto dlouhých hodinách bez lidské přítomnosti může místo jako by si více uvědomovat samo sebe, jeho stěny, podlahy a veškeré struktury můžou absorbovat a "dýchat" s každým dílem, které je zde umístěno. Možná tyto stěny nyní přemítají nad minulostí kravína, dnes transformovaného na galerijní prostor plný černobílých fotografických zvětšenin. Jaký vliv má toto dlouhé období samoty na energii a esenci, kterou prostor vydává? Je možné, že duch místa se takto stává ještě výraznějším, silnějším, více rezonujícím s emocemi a příběhy vystavených uměleckých děl? Zajímavou myšlenkou je také, jak se může změnit vnímání umění při příští návštěvě. Mohou mít návštěvníci pocit, že vstupují do prostoru obohaceného a ovlivněného dlouhým obdobím, kdy byl ponechán sám sobě, a cítit tak řadu nových a možná nečekaných emocí, které zde byly 'kvaseny' v tichu? Tento klid, tato pavza, toto 'dýchání' samotné galerie může dodat novou hloubku a dimenzi následujícím zkušenostem.