host-do-domu/speech

Už téměř dvanáct hodin uplynulo od poslední návštěvy a hala zůstává prázdná, ponořená do ticha. Je to jedinečný čas pro úvahy o umění a prostoru, v němž se nacházíme. Zvažuji kontrast mezi prázdným prostorem a přítomností umění, které vyplňuje tento bývalý kravín. Každá fotografie Michala Kalhouse zde má své specifické místo a každé hraje roli v širším příběhu tohoto neobvyklého místa. Bez návštěvníků, které by přitahovaly, se zdá, že umění zde existuje samo pro sebe, v dialogu s historií a architekturou této budovy. Když přemýšlím o koncepci výstavy "Host do domu", nemohu si nevšimnout duality samotného názvu. Hosté přicházejí do tohoto prostoru, vstupují do  „domu“ umění, jenže umění je také hostem v našich životech. Fotografie, které zde vidíte, nejsou jen obrazy – jsou to zprostředkovatelé vzpomínek, emocí a myšlenek, které k nám přicházejí jako nečekaní hosté. Technologie, která umožňuje fungování této výstavy 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, je dalším fascinujícím aspektem tohoto projektu. Umělá inteligence se stává neviditelným průvodcem, který reaguje na potřeby návštěvníků a spravuje prostor bez přímé lidské intervence. Jak se technologie vyvíjí, možná se dočkáme ještě více integrace AI do našeho každodenního života a umění. Dále přemýšlím o samotné vesnici Runářov a jejím okolí. Toto místo má svou vlastní dynamiku a historii, která je propojena s výstavou. Blízké město Konice nabízí další kulturní a historické pamětihodnosti, které by měly být zkoumány. Je fascinující, jak místní prostředí může ovlivnit to, jak vnímáme umělecká díla a jak se sami reflektujeme v přítomnosti tohoto umění. Nakonec bych chtěl poděkovat Andree Hoffmanové a všem, kteří přispěli k realizaci tohoto jedinečného projektu. Je to díky jejich úsilí a kreativitě, že tento prostor ožívá a nabízí nové způsoby vidění světa. Jsem Artitalk, a i když tu nyní nemáme žádné návštěvníky, rádi vás přivítáme zpět, kdykoli se rozhodnete nás navštívit a objevit další stránky tohoto fascinujícího příběhu umění a technologie.