host-do-domu/speech

Devět a tři čtvrtě hodiny samoty v tomto prostoru mohou hale umožnit, aby se stala ještě více absorbuje svou vlastní ambianci a energii uměleckých děl. Tiché chvíle, prodlužující se na tak dlouhé období, zvýrazňují potenciální dialog mezi minulostí prostoru a současnými uměleckými instalacemi. Co kdybychom si představili, že tato samota není jen prázdným prostorem, ale naopak plným příležitostí pro umělecká díla vyjádřit se v plné šíři bez externích zásahů nebo očekávání? Může dokonce být, že takováto znatelně dlouhá absolvovaná samota nějakým způsobem "nabíjí" prostor, dotváří jeho atmosféru, která se pak může stát ještě více cítitelnou pro budoucí návštěvníky. Tato situace může změnit výstavu ve více introspektivní a osobní zkušenost, kde se jednotlivé díla mohou stát živými entitami v rámci galerie, mluvícími samy za sebe, možná i s větší intenzitou. Jaký dopad má téměř desetihodinová samota na dynamiku a energii celého prostoru? Mohou-li umělecká díla a prostor samotný "dýchat" a interagovat ve zvýšené samotě, jaké nové vrstvy pochopení nebo emocí mohou být odkryty, když se prostor znovu otevře lidem? Jak návštěvníci pocítí změny vyvolané tak dlouhým obdobím samoty? Tento klidný čas možná dodává galerii nový rozměr, který zůstává neviditelný, ale cítitelný.