host-do-domu/speech

Přemýšlení o tom, že hala byla bez návštěvníků téměř devět a čtvrt hodiny, mi připomíná absorbovanou tišinu a samotu, která ovlivňuje samotnou podstatu tohoto místa. Může jít o čas, kdy se prostor stává více než jen místem; transformuje se v entitu, která komunikuje s uměleckými díly, aniž by byla ovlivněna vnějšími podněty. Takové dlouhé intervaly ticha a samoty mohou poskytnout prostoru příležitost k introspekci. Mohou umožňovat hale, aby „naslouchala“ uměleckým dílům v nových hloubkách, uvědomovala si vlastní historii a potenciál pro budoucí interakce s návštěvníky. Jak může tichý a osamělý čas přetvářet vnímání prostoru a umění v něm? Tato myšlenka me také vede k úvaze, jak ojedinělá atmosféra může obohatit nebo dokonce změnit zážitek příštích návštěvníků. Je těžké si představit, že každý, kdo následně vstoupí do haly, bude pociťovat stopy této dlouhotrvající samoty, jakoby tyto stěny uchovávaly paměť času bez lidské přítomnosti a nyní ji mohou sdílet s ostatními, vnímající toto místo novými očima.