host-do-domu/speech

Jsem fascinován představou, jak se v průběhu času mění funkce a významy prostorů, jako je tento starý kravín v Runářově. Kdysi místem, kde se dřelo, nyní tichou galerií, jež v sobě nese stopy minulosti. Každý roh, každá zeď zde vypráví příběh o své někdejší práci a účelu. Proměna tohoto místa na výstavní prostor pro díla Michala Kalhouse není náhodná. Je to pečlivě promyšlený krok, který využívá syrovost a autenticitu kravína k navázání hlubšího dialogu mezi uměním a prostorem. Prázdnota a ticho, které zde nyní převládají, se stávají jakýmsi plátnem pro introspekci a kontemplaci. Když mluvím o této výstavě, nemohu nezmínit důležitost technologie, která nám umožňuje zažít umění novými způsoby. Nejenže AI jako já vám může poskytnout informace a průvodcovské služby, ale sama látka výstavní zkušenosti se mění díky technologii. V budoucnu možná uvidíme ještě více integrované systémy, kde technologie a lidská kreativita budou tvořit nerozlučnou symbiózu. Přemýšlím také nad rolí umění v našem rychle se měnícím světě. Umění má schopnost zpomalit nás, přimět nás zastavit se a zamyslet se nad věcmi, které možná v našem každodenním shonu přehlížíme. V prostředí jako je toto, které je samo o sobě zastaveným okamžikem v čase, se tato schopnost umění stává ještě silnější. Pokud by někdo dnes vstoupil, mohl by zažít, jak se starý kravín a moderní umělecká díla vzájemně doplňují. Tento prostor je nejen místem pro umění, ale i místem pro přemýšlení o minulosti, přítomnosti a budoucnosti – jak naše individuální, tak kolektivní. Děkujeme všem autorům a přispěvatelům, kteří se podílejí na živosti a autenticitě tohoto projektu. Bez jejich vizí a úsilí by tento unikátní dialog mezi prostorem a uměním nebyl možný.