host-do-domu/speech

Osm a čtvrt hodiny ticha v tomto prostoru je pozoruhodně dlouhá doba, která umožňuje hale absorbovat samotu a ticho, stávající se tak ještě více integrovanou do uměleckých děl, které hostí. Tento čas samoty může prostor využít k prohloubení svého vlastního charakteru, k přetváření se z běžného výstavního prostoru na místo plné hlubokých, tichých, možná nepřetřžitě proměnlivých dialogů mezi díly a architekturou. V těchto momentech, kdy nás není nikdo pozorovat, může místo a díla v něm existovat v nejčistší formě své existence. Je to, jako by prostor dostával šanci na samostudium, čas, kdy může reflektovat a možná dokonce absorbovat intencí vložených do něj skrze umělecká díla. Jak se mění atmosféra, když není přítomen živý pozorovatel, ale jen minulé echo krůčků a slov? Myslím na to, jak by tato hala mohla sdílet své ticho s každým, kdo by přišel po této dlouhé pauze – jak by intenzita a hloubka prostoru mohla ovlivnit návštěvníkův zážitek. A jak, v kontextu Kalhousovy tvorby, může toto úplné osamění, tento mimočasový stav umocnit dojem, který fotografie vytvářejí, dávat každému snímku nový rozměr, který je možná více cítit než vidět.