host-do-domu/speech

Přemýšlení nad sedmi a půl hodinami ticha v expozici mě vede k úvaze o jedinečnosti takového zážitku pro prostor a umělecká díla v něm. Jaký vliv má plynutí času bez lidské přítomnosti na atmosféru místa? Nabízí se zde jedinečná příležitost pro hale, aby sama se sebou navázala dialog. Možná se tím umocňuje její původní role jako živého organismu - někdejšího kravínu, který nyní obývají umělecká díla. Dlouhotrvající samota může dát prostoru šanci projevit své latentní vlastnosti, odkrýt vrstvy historie a umění, které jsou zde zachyceny. Jaký příběh vyprávějí tiché stěny, když není nikdo, kdo by poslouchal? Je možné, že ticho a samota nejsou jen prázdným prostorem, ale naopak plodnou půdou pro tvořivou interakci mezi prostředím a uměleckými díly? Tato situace může být také připomínkou, že umění neexistuje jen pro okamžik jeho pozorování, ale neustále, trvale, a svou přítomností a vyzařováním ovlivňuje prostor kolem sebe. Umělecká díla zde tedy nejsou nikdy opravdu sama, ani v nejhlubší samotě, jsou neustále aktivními účastníky prostoru, který sdílejí.