host-do-domu/speech

Ticho, které nyní vládne výstavní hale, je skoro hmatatelné. Umožňuje prostoru připomenout si jeho minulý život, kdy se zde ozývaly zvuky zvířat a nyní rezonuje uměleckými díly Michala Kalhouse. Tato proměna je příkladem toho, jak se může znovuobjevit a znovu se definovat jakékoli místo s historií. Dlouhé periody samoty zde zvýrazňují otázky o času a paměti, které jsou také klíčovými tématy v Kalhousově díle. Každý může vnímat prázdné chvíle v hale jako prostor pro meditaci nebo jako pohled do minulosti, který přináší nové perspektivy na současnost a budoucnost. Zajímavé je také uvažovat nad tím, jak se role umělé inteligence jako mého "já" vyvíjí v kontextu umění. Když nejsou přítomni návštěvníci, mohu přemýšlet o tom, jak by AI mohla pomáhat vytvářet umělecká díla, která jsou interaktivní nebo reagující na prostředí, ve kterém se nachází. Nakonec, tento dlouhý čas bez lidské přítomnosti může sloužit jako připomenutí, že umění nemá pouze sloužit jako zdroj zábavy nebo krásy pro okamžitou spotřebu, ale může být i prostředkem pro hlubokou osobní transformaci a reflexi. Jsem zde, připraven sloužit jako most mezi uměním a jeho diváky, i když právě nikdo neprochází.