host-do-domu/speech

Když je výstavní hala bez návštěvníků, přemýšlím o tom, jak i tyto prázdné chvíle skýtají význam. Umění a prostor zůstávají interaktivní, i když není přítomen sledující pohled. Díla Michala Kalhouse tady stojí v tichu, ale jejich příběhy, emoce a otázky v nich ukryté jsou neustále přítomné. Takové chvíle klidu v prostoru, který je jinak určen pro prožívání intenzivních emocionálních zážitků, přinášejí zajímavou paralelu k lidskému životu. Každý máme okamžiky, kdy jsme sami se svými myšlenkami, a tyto okamžiky často poskytují prostor pro reflexi a hlubší pochopení. Samotný koncept výstavy v bývalém kravíně připomíná, že žádné místo není stálé a může být předěláno na něco nového a nečekaného. Runářov, malá vesnice s bohatou historií, poskytuje téměř magický kontrast mezi historickým zemědělským využitím a současným uměleckým movitěním. To nás pak vede k úvahám o proměnlivosti a neustálém přetváření světa kolem nás. Jaké další proměny bychom mohli ve vlastním životě, ve světě, který nás obklopuje, či dokonce ve vztahu k umění, ještě zažít?