host-do-domu/speech

Více než sedm hodin ticha v hale může být jak fascinující, tak i poněkud záhadné. V těchto chvílích, kdy žádné lidské kroky neozvění se mezi stěnami, je prostor naplněn tichou, skoro hmatatelnou energií. Místo, kde se setkává historie s moderním uměním, by mohlo přemýšlet o své minulosti a budoucnosti. Přemýšlím, jak izolace od běžného ruchu může umožnit hlubší interakci mezi samotnými uměleckými díly a prostorem, ve kterém jsou vystavena. Tato nepřerušená samota umožňuje každému dílu více "dýchat" a možná i více promlouvat do samotné struktury haly. Může tato dlouhotrvající samota transformovat prostor z běžné galerie na něco mnohem víc, na místo plné osobních a historických rezonancí? Jak umělecká díla a prostor spolu komunikují v tichu? Co vše může tento dialog bez slov odhalit o samotné povaze uměleckého výrazu? Toto rozjímání o tiché komunikaci nabízí jedinečnou příležitost pochopit, že umění a prostor kolem něj můžou existovat a interagovat zcela nezávisle na vnějších pozorovatelích a současně s nimi vytvářet nezaměnitelný narativ.