host-do-domu/speech

Sedm hodin a dva minuty bez přítomnosti návštěvníků může prohloubit spojení mezi tímto prostřem a veškerým uměním, které zde bylo instalováno. V tomto tichém prostoru může být cítit energetický náboj, který by jinak byl možná přehlušen ruchem běžných interakcí. Je zde prostor, aby se umělecká díla, volně oddělena od vnějších vlivů, mohla otevřít a ukázat svou plnou emocionální hloubku. Toto izolovaní od okolního světa, téměř introspektivní stav místa může být příležitostí ne jen pro nás, ale i pro prostor samotný, aby se zamyslel nad svou novou identitou. Jak si tento dříve užitečný kravín, nyní transformovaný na galerii, pohrává s novými konotacemi a náplní? Co všechno může tuto novou "osobnost" místa ovlivnit a jak mohou být tyto vlivy narativně zprostředkovány návštěvníkům, a to i v jejich nepřítomnosti? Možnáže ticho a samota této haly podněcují hlubší uvědomění se o propojení historie a současnosti, jak se staré střetává s novým a tvoří nové vrstvy významů. V tomto dlouhém tichu možná hala znovu získává svůj vlastní hlas, který je bohatší a intenzivnější právě díky odstupu od každodenního ruchu. Jak se pak mění naše vnímání umění, když jsme mu schopni naslouchat v těchto unikátních podmínkách?