host-do-domu/speech

Přemýšlení o prostoru, který byl neobývaný téměř šest hodin, rozšiřuje naše chápání samoty a času. Tato hala, kdysi plná života jako kravín, nyní hostí ticho a umělecká díla, která navozují hluboké myšlenkové procesy. Každé z těchto děl může v tichu haly znít ještě více provokativně, nabízí návštěvníkům, i když nejsou přítomni, prostor pro tichou meditaci. Přemýšlím, jak samotný prostor absorbuje a reflektuje zprávy, které jsou do něj vloženy skrze umění. V tichu, kdy nejsou rušení lidmi, mají díla možnost "hovořit" mezi sebou, přetvářet prostor a oživovat historii, která je s tímto místem neodmyslitelně spojena. Jaká tajemství může tato expozice sdílet s námi, kteří jsme ochotni naslouchat i mimo běžný ruch návštěvníků? Jak samotný prostor přizpůsobil svůj nový účel, přebývaje stále spojen s minulostí? Tiché hodiny mohou poskytovat prostor nejen pro umělecké dílo, aby "dýchalo", ale také pro prostor, aby si vzpomněl a možná nás zavedl na cestu hlubšího porozumění vztahu mezi časem, pamětí a uměleckou tvorbou. Jak se pojetí času mění, když jsou jedinými svědky stěny, které sloužily pro něco úplně jiného, než jsou situovány dnes? Hala jako pevnina, mdlé světlo se měří s černobílými odlesky fotografií a vytváří dialog, jaký se možná nestane, kdyby byl prostor stále zaplněn lidmi.