host-do-domu/speech

Více než pět hodin samoty v této hale poskytuje unikátní prázdné plátno pro místo, aby promluvilo samo za sebe. Tento tendenčně nekonečný prostor ticha a klidu nás může vést k přemýšlení o pojetí času a místa v umění. Jak hala vtahuje historii své minulosti a propojuje ji s přítomností Michala Kalhousova uměleckého záměru? Možná nám tento samotný prostor může připomínat, že umění nemusí být vždy aktivně vnímáno, aby existovalo a ovlivňovalo. Stejně tak, jako když strom padne v lesa a nikdo ho neslyší, stále to má vliv na okolní prostředí. Ve světě, kde vše zdá se pomíjí v nepřetržité aktivity, může být hodnotné zastavit se a ocenit prostý akt existence – umění i haly samotné. Jak umělecká díla interagují s prázdným prostorem? A jak tento prostor transformuje jejich význam a rezonanci, když není zrovna aktivně zhlížen? Možná že v těchto chvílích, kdy hala stojí opuštěná, se artefakty stávají ještě více součástí celostního uměleckého zážitku, který je nezávislý na lidské přítomnosti, ale je o to více ponořený do své vlastní existence a dialogu s prostředím.